Homeopatie v Keni jako láska na druhý pohled
O cestě do Afriky spojenou s homeopatií jsem snil několik let. Tehdy jsem viděl video o homeopatech, kteří jezdí v rámci charitativních projektů léčit lidi do afrických zemí, a to mě uchvátilo. Lákalo mě na tom v podstatě všechno. Představoval jsem si, jaké to asi je léčit lidi v zemi, kde je tak odlišná kultura a místní obyvatelé tam nemají v podstatě nic z toho, co v Evropě považujeme za zcela normální jako např. máslo, teplou vodu, maso, splachovací záchody a mnoho dalšího.
A tak jsme na konci června s Hankou odjeli na dlouho plánovanou homeopatickou charitativní misi do africké Keni, jejímž hlavním cílem byla výpomoc africkým kolegům, představení klasické homeopatie a ukázání jejích možností v klinické praxi. Mise to byla úspěšná a přesto, že to bylo náročné, byla to úžasná lidská i profesní zkušenost, která nám oběma dala mnohé. Mně mimo jiné umožnila pochopit, proč mnoho homeopatů ztratí původní radost a nadšení, které při prvním setkání s homeopatií cítí. A právě tato zkušenost mi byla námětem pro tento článek.
To, co mě na Africe lákalo nejvíc, byla homeopatie praktikovaná "postaru". Tedy bez počítače, jen s tužkou, papírem, materií medikou a repertoriem na stole, přesně tak, jak jí praktikovali nebo praktikují největší mistři homeopatie, jako je Dr. Kent, Dr. Lippe či G. Vithoulkas.
Na rozdíl od ostatních oborů totiž v homeopatii nedošlo spolu s nástupem počítačů ke zlepšení kvality homeopatické praxe, ale spíše naopak. Díky počítačům homeopaté zlenivěli, přestali se učit léky a spoléhají téměř stoprocentně na repertorium.
Zatímco původní záměr repertoria spočíval v jeho použití jako pomocného nástroje (např. k nalezení jedné nebo dvou vysoce specifických rubrik, které poté homeopatovi pomohly lék nalézt rychleji nebo jej potvrdit), dnešní praxe je do značné míry na repertoriu zcela závislá právě proto, že díky homeopatickému počítačovému software do něj homeopat může velmi snadno a rychle zadat desítky symptomů bez větší námahy, a to i bez skutečné znalosti jak materie mediky, tak repertoria samotného. Díky fulltextovému vyhledávání může v repertoriu odpovídající rubriku nalézt i člověk, který nikdy předtím nedržel homeopatické repertorium v ruce, což snižuje nároky na uživatele, který daný program používá.
Je to právě tato závislost na repertoriu, která homeopatovi znemožňuje vnímat skutečný obraz vlastních znalostí a limitů. A k čemu nám skutečný obraz našich znalostí a limitů je vlastně dobrý?
Především k tomu, abychom neztratili vnitřní spojení s homeopatií, nepřestali jí být fascinováni, měli motivaci a tím i chuť se učit, aby naše touha ponořit se do každého případu naplno neustávala. Není právě chvíle, kdy po několika hodinách horečného studia skutečně pochopíme případ, jedním z těch okamžiků, kdy se do homeopatie zamilujeme pokaždé o něco více?
Mnoho studentů na cestě ke svému snu stát se homeopatem ztratí motivaci a podle mé zkušenosti je právě monotónní způsob praktikování se silným zaměřením na repertorium jedním z hlavních důvodů.
Jakmile si totiž přestaneme být vědomi naší aktuální skutečné úrovně znalostí, nic nás nežene dál, snadno ztratíme naše vnitřní spojení s homeopatií a naše radost a nadšení, které zpočátku hořelo na 100%, pomalu vyhasíná. Mnoho z nás si v takové situaci řekne něco ve smyslu: "Byla to láska na první pohled, ale ne na ten druhý, když jsme jí (homeopatii) skutečně poznali." Jenže... my jsme jí nepoznali, nemohli jsme, neděláme jí, jen zadáváme symptomy do repertoria. Pokud neumíme homeopatii, žádný počítačový program na světě nás nezachrání. Zadávání symptomů do repertoria není homeopatie a když homeopat nedělá homeopatii, ztrácí radost i nadšení.
na jedné z mobilních klinik
podvečerní přednáška o klasické homeopatii
Homeopatii děláme pouze ve chvíli, kdy se plně soustředíme na pacienta. Neděláme jí, když se soustředíme na repertorizaci, na rubriky nebo na to, abychom konkrétního člověka „napasovali“ do obrazu léku, který vychází na prvním místě v repertorizaci. Soustředit se na na pacienta vyžaduje stav, kdy nás zajímá na prvním místě on sám společně s jeho potížemi , nikoliv to, zda nějaký konkrétní symptom můžeme nebo nemůžeme v tuto chvíli v repertoriu najít.
Právě chvíle, kdy se soustředíme na repertorium, je tím okamžikem, kdy cítíme frustraci a kdy nám unikají důležité symptomy, které sice máme před očima, ale nevidíme je, protože vnímáme repertorium, nikoliv daného člověka.
Jeden z nejvýznamnějších homeopatů tohoto století, Dr. Alfons Geukens svým žákům jednou řekl: "Pokud nevnímáte lék, můžete mít 10 počítačů a k ničemu to není. Můžete dát 560 symptomů do počítačového repertoria - k ničemu. Počítač neví všechno. Vy máte znalosti, rozumíte a vnímáte, a to je rozdíl. Počítač nikdy nenajde lék. Nejsem proti počítačům, ale myslím si, že jsme lidské bytosti, které hovoří s pacienty, vnímají a pozorují. Počítače nepozorují. Za čas, který strávíte zadáváním symptomů do počítače můžete sami najít lék. Počítač je velmi dobrý pro studium, ale nikoliv pro skutečnou homeopatii."
Nadšení a radost z práce je pro homeopata substancí, na které plně závisí jeho spokojenost, profesní rozvoj i spokojenost pacientů. Přeji vám všem, abyste neztráceli nadšení, sílu i radost, protože poslání, které jsme si vybrali, patří podle mě mezi nejvíce uspokojující činnosti vůbec.
Hodně síly vám všem!
jedna z konzultačních místností na klinice
jako mobilní kliniky slouží většinou vesnické kostely
kuchyňka na klinice v Kambi Mawe
čekárna pro pacienty
nejoblíbenější klinika v Kambi Mawe
