Homeopatie: věda nebo okultismus? - 2. část

Autoři článku: lektoři PCCH (Zachariáš Petr, Poukarová Hana, Bergrová Petra, Hoffmann Petr)

Celá verze článku
 

Za posledních 150 let se v průmyslově vyspělých zemích díky zavedení hygienických opatření, zvyšování životní úrovně a rozvoji konvenční medicíny, výrazně prodloužila délka života obyvatel. Na první pohled se tedy může zdát, že pokud se dožíváme vyššího věku, jsme zřejmě celkově zdravější. Opak je bohužel pravdou.

Dokladem toho, že celkové zdraví lidstva upadá, je enormní nárůst chronických onemocnění, jehož jsme v posledních desetiletích svědky. V populaci klesla odolnost vůči infekčním nemocem, rok od roku se zvyšuje počet lidí s alergickými či autoimunitními nemocemi, chronickými nesdělnými (nepřenosnými) chorobami či duševními poruchami. Problematikou nárůstu chronických nemocí se dnes zabývá mnoho institucí a situaci pečlivě monitorují. Dle Evropského výběrového šetření o zdraví v České republice z roku 2008 se podíl respondentů s nějakým chronickým onemocněním ve srovnání s předchozím šetřením z roku 2002 zvýšil o 12 %. Podíl osob, které trpěly nebo trpí nějakou dlouhodobou nemocí, vzrostl z 55 % na 67 % u mužů a z 65 % na 77 % u žen. Je velmi pravděpodobné, že tento vzestupný trend v současné době pokračuje i nadále. Za předpokladu, že tyto údaje platí i pro letošní rok, můžeme zjednodušeně říci, že:

  • pouhá ¼ obyvatel České republiky má dobré zdraví,
  • zbylé ¾ obyvatel patří mezi trvale nemocné.11

Uvedená fakta jsou velmi alarmující. Možná se ptáte, proč tomu tak je, když zdravotnický systém je u nás na velmi vysoké úrovni? Je to proto, že dnešní medicína je sice velmi účinná při řešení akutních a život ohrožujících stavů, ale u léčby chronických onemocnění poněkud selhává. To potvrzuje i dokument Rady pro výzkum, vývoj a inovaci – Úřadu vlády ČR. „Jedním ze základních stavebních kamenů úsilí o zajištění lidského zdraví je objasnění vzniku a rozvoje chorob, a to zvláště chorob postihujících významnou část populace a mající negativní společenské (psychosociální) a ekonomické důsledky. Mezi taková onemocnění patří civilizační choroby, které jsou spojeny s nezdravým životním stylem populace (nemalou úlohu však také hrají genetické dispozice). Jedná se zejména o cerebro- a kardiovaskulární onemocnění (ateroskleróza, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda či hypertenze), metabolické choroby (obezita, diabetes mellitus), zhoubné novotvary, nemoci pohybového aparátu (revmatoidní artritida, degenerativní onemocnění), imunitní onemocnění (alergie) a neurologická a psychická onemocnění (Alzheimerova choroba, deprese, degenerativní onemocnění, epilepsie). Vzhledem k dosud ne zcela jasné etiologii a patogenezi těchto onemocnění není možné účinně zaměřovat prevenci, vyvíjet nové léčebné postupy a stanovovat odpovídající způsob léčby, což vede k tomu, že stávající léčba je v mnoha ohledech spíše jen symptomatická či necílená.“12

Odborníci se shodují na tom, že příčinou je kombinace nevhodného životního stylu, znečištěného životního prostředí a genetických predispozic daného jedince. Na prvním místě v žebříčku rizikových faktorů vzniku civilizačních chorob je uváděna nevhodná strava, nebezpečné látky, aditiva a toxiny přijaté stravou, dále pak toxický vliv okolního prostředí (znečištěné ovzduší, elektrosmog v kancelářích a bytech, chemie používaná v domácnostech i v běžném životě atp.). Často je však přehlížen a bagatelizován negativní vliv užívání konvenčních léků. A to i přesto, že prakticky neexistuje konvenční lék, který by nežádoucí účinky na lidský organismus neměl.

Dlouhodobé užívání stále silnějších dávek alopatických léků nebo polyterapie (užívání několika léků na různé potíže najednou) jsou pro každý organismus výrazným stresem, který zapříčiňuje soustavné oslabování naší obranyschopnosti a mnohdy stojí za vznikem chronického stavu. Na tento fenomén upozorňuje např. dokument MUDr. Jolany Markové s názvem Vznik chronických migrén z nadužívání léků proti bolesti nebo projekt Ministerstva zdravotnictví o poškození jater léky.

Mnohé lékařské instituce vyspělých zemí samy považují nadužívání chemických léků nebo nerespektování antibiotické politiky za závažný problém současného zdravotnictví.13 Výskyt civilizačních onemocnění dnes nepostihuje pouze dospělé pacienty, ale stále častěji bohužel také děti, které jsou medikovány od útlého věku. S první aplikací chemických látek se dítě setká již ve věku kolem 2. měsíců při první dávce povinné vakcinace. Opakovaná aplikace potlačujících léčiv a vakcín od raného věku tak přispívá k prohlubování patologických stavů, což je také v praxi velmi často pozorováno. Nemusí se jednat pouze o symptomy na fyzickém těle, můžeme pozorovat i stavy, kdy po použití chemického léčiva dojde k progresi patologického stavu dítěte na emoční nebo mentální rovinu. Řada rodičů si např. všimla, že ve velmi krátké době po aplikaci vakcíny, se u jejich dítěte ztratily již dříve nabyté schopnosti či projevy adekvátní jeho věku a dítě prodělalo jakýsi skok zpět ve svém vývoji. U starších dětí mohou být psychické odchylky po působení léčiv na jejich organismus skryté, protože je lékaři nedávají do souvislosti s původním onemocněním, a buď je mají za novou poruchu nebo je úplně ignorují.

Avšak změny v chování dítěte obvykle zaznamenává celá rodina. Z původně šťastného a spokojeného dítěte se tak stává hyperaktivní, nespokojené vzteklé dítě, které hůře navazuje sociální kontakty nebo velmi špatně spí. Okolí často odbyde takovou zásadní proměnu v chování dítěte slovy, že jde jen o období v jeho vývoji a že není nutné si takových stavů všímat, protože je to víceméně normální.

Narůstající agresivita, opožděný vývoj či vada řeči, neschopnost se soustředit, nespavost či věčně špatná nálada u malých dětí zcela jistě normální není. To, že tyto stavy dnes ve společnosti pozorujeme stále častěji, neznamená, že jde o normu, ale patologický stav, který nepřichází bez vyvolávající příčiny. Případné další potlačující terapie mohou pak zdravotní stav dítěte dále zhoršovat. To, že děti nezatížené chemickými léky a aplikací vakcín, jsou výrazně zdravější, potvrzuje také řada volně dostupných materiálů a studií. Jednou z nich je zpráva členů společnosti The Immunisation Awareness Society, která přináší data z Nového Zélandu. Tabulka srovnává výskyt některých chorobných stavů u očkovaných a neočkovaných dětí.

Zdravotní stav očkovaných a nenaočkovaných dětí14

IAS, Nový Zéland (2005)
Počet dětí celkem: 495
Symptom
Očkované n = 226
Neočkované n = 269
počet % počet %
Astma 35 15,0 8 3,0
Ekzémy 63 28,0 34 12,6
Otitida 56 24,8 16 6,0
Záněty mandlí 12 5,3 0 0,0
Epilepsie 4 1,8 0 0,0
Apnoe (nekontrolované zadržení dechu 14 6,2 4 1,5
Hyperaktivita 13 5,7 4 1,5

 

Další zdroje odkazující na podobné studie najdete např. v knize Varovné signály očkování od Prof. RNDr. Anny Strunecké, Dr.Sc. nebo na stránkách Vermont Coalition for Vaccine Choice a Vaccination Council.

U dospělých pacientů se odehrává stejný proces. Procento výskytu psychických poruch v dospělé populaci v posledních desetiletích prudce stoupá, v 60. letech byl jejich výskyt zhruba kolem 15 %, v současnosti již 35 – 40 % . Dle statistiky Světové zdravotnické organizace vyhledá psychiatrickou péči každý čtvrtý občan EU. Dle hrubého odhadu Národní rady osob se zdravotním postižením ČR je v evropských zemích15:

  • 40 % lidí postiženo depresivními a neurotickými problémy,
  • 15 % má osobnostní poruchu,
  • 3 % lidí trpí závažným psychotickým onemocněním (schizofrenie, bipolární afektivní porucha).

Konvenční medicína zpravidla nenachází žádné souvislosti mezi potlačením fyzické patologie a následným narušením psychiky či mentálních funkcí. Z pohledu homeopatie však chronické choroby na různých rovinách organismu nevznikají náhodně, ale mají svůj řád (viz. Heringovy zákony léčby). K tomuto poznání dospěli homeopaté díky pečlivému klinickému pozorování pacientů v praxi za více než dvě stě let existence homeopatie. A právě dosavadní úspěchy homeopatie v léčbě chronických chorob dokazují, že toto poznání bylo a je správné a že respektování zákonitostí vzniku a léčby nemocí vede v drtivé většině případů k trvalému navrácení zdraví nejen subjektivně, ale také objektivně na základě lékařského vyšetření.

Z předchozích řádků bohužel vyplývá, že skutečně zdravých lidí je v naší společnosti velmi málo. Světová zdravotnická organizace (dále WHO – World Health Organization) již v roce 1946 definovala stav zdraví takto: „zdraví je stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody. Tedy nejedná se jen o absenci nemoci nebo vady“. Podle WHO lze tuto definici zdraví zhruba chápat jako stav organismu, kdy se cítíte dobře, jak na úrovni fyzické (bezbolestný stav těla), emoční (bezbolestný stav mysli), tak na úrovni mentální (bez jakéhokoliv omezení mentálních funkcí). Přesto, že konvenční medicína zahrnuje pod psychická postižení jak patologické projevy našich emocí, tak poruchy mentálních funkcí, je uvedená citace překvapivě možná jediným bodem v problematice chápání lidského zdraví, ve kterém se současná medicína rámcově shoduje s homeopatií. Přesto celostní pohled na člověka při léčbě nemocí bere v úvahu z těchto dvou jen homeopatie, která vnímá pacienta jako soustavu tří rovin – fyzické, emoční a mentální, ať už se jedná o jakýkoliv patologický stav. Myšlenka zdraví z pohledu homeopatie je chápána ještě výstižněji, a sice jako myšlenka svobody na všech rovinách, tedy svoboda od bolesti, excesivních vášní a egoismu.

Zvykli jsme si považovat se za nemocné pouze v případě, že churaví naše fyzické tělo. Tento pohled na zdraví a nemoc by však byl velmi zúžený. Pokud máme to štěstí a nepociťujeme žádnou bolest na fyzickém těle, ale projevuje se u nás nadměrně např. smutek, zlost nebo dokonce depresivní stavy – nemůžeme se považovat za skutečně zdravé. Stejně jako člověk, jehož fyzické tělo je zcela v pořádku, má navíc poměrně vyrovnanou psychiku, ale špatně spí nebo se u něj projevuje chronická zapomnětlivost. Ani tento člověk není v pravém slova smyslu zdravý.

Stav prožívání skutečného zdraví může připomínat chvíle čerstvé a šťastné zamilovanosti, kdy se cítíme po všech stránkách nadstandardně příjemně, veškeré problémy denního života se najednou zdají malicherné a přestaneme se jimi zabývat a trápit, máme neskutečně velkou touhu dělat dobro pro druhou osobu a zpravidla vůbec nemyslíme na sebe. Cítíme spoustu energie pro veškeré činnosti, které pro svůj život potřebujeme, dokonce i doposud vnímané fyzické potíže se spolu se zamilovaností zmírní nebo dokonce zmizí úplně a naše tužby se omezují pouze na to, abychom dali druhé osobě ze sebe to nejlepší. Tento „nadpozemský“ pocit je vlastně stav dokonalého a úplného zdraví na všech rovinách. I když se Vám může zdát dosažení tohoto stavu v dnešní době příliš nereálné, rozhodně to neznamená, že by se každý z nás neměl pokusit se k tomuto stavu alespoň přiblížit.

Zodpovědnost za vlastní zdravotní stav si neseme každý sám. Jenom my sami můžeme pro své zdraví a zdraví svých dětí udělat nejvíce, pokud budeme chtít. Vhodné formy prevence a odpovídající způsob nepotlačující léčby, totiž může velmi výrazným způsobem zvýšit kvalitu nejen našeho života, ale i života příštích generací.

Pro člověka, který se homeopatií nikdy nezabýval, bude možná překvapením, že homeopatická doktrína je značně rozpolcená. Laik se tak může setkat s termíny jako konstituční homeopatie, moderní homeopatie, kvantová homeopatie, francouzská homeopatie nebo dokonce homeopsychoterapie. Homeopatie, tak jak byla založena Dr. Hahnemannem, tedy klasická homeopatie, stojí na čtyřech jednoduchých pravidlech, kterými jsou zákon podobnosti, minimální dávka, jeden lék v jednom čase a individualizace každého pacienta. Pokud homeopat poruší byť jedno z těchto pravidel, není homeopatem v pravém slova smyslu. Může tak docházet k tomu, že veřejnost považuje za klasickou homeopatii i praktiky, které nejsou v souladu s učením Dr. Hahnemanna a tedy ani se základními homeopatickými principy. Zkušenosti lidí, kteří tyto metody praktikují, pak nevypovídají nic o klasické homeopatii a jejích výsledcích.

Do spojitosti s homeopatií je také chybně dáváno používání různých pomůcek a přístrojů, které podle teorií moderní, nikoliv však klasické homeopatie, napomáhají nalezení správného léku. Klasická homeopatie je tak neprávem spojována s praktikami, o kterých se uznávaní klasičtí homeopaté ve svých knihách nezmiňují. Jedná se např. o přístroj doktora Volla EAV, který umožňuje elektroakupunkturní diagnostiku a používá se v jiných odvětvích alternativní medicíny. Dále jsou to okultní praktiky jako např. možnost posílat energii z léku na dálku místo jeho reálného užití nebo jeho výběr podle kyvadla či data narození.

Přípustnými pomůckami klasického homeopata jsou pouze knižní nebo počítačové repertorium a materie medika (tj. souhrn obrazů homeopatických léků) a jediným vodítkem k nalezení similima (tzn. léku, který je nejpodobnější symptomům pacienta podle základního principu homeopatie „podobné se léčí podobným“) jsou individuální symptomy nemoci. Nutností je tedy několikaleté, respektive celoživotní studium homeopatie, nikoliv použití přístroje, který práci udělá za homeopata. "Homeopatie je příliš sofistikovaná disciplína na to, aby se dala naučit na několika seminářích. Její zásady jsou jednoduché ve svém pojetí, ale obtížné k plnému pochopení, a vyžadují roky intenzivního studia a zkušeností, stejně nebo více jako je tomu na standardních lékařských fakultách.16

Ke stále zvyšující se popularitě homeopatie v posledních letech přispívají pozitivní zkušenosti lidí, kteří měli možnost tuto léčebnou metodu sami vyzkoušet. Pokud Vás tato metoda zaujala také a zvažujete využití služeb profesionálního homeopata, zjistěte si nejdříve o jednotlivých homeopatech dostupné informace, které vám napomohou najít toho pravého. Výběr kvalitního homeopata je prvním předpokladem úspěchu při řešení vašeho zdravotního stavu.

Stejně jako v jiných oborech, tak i v homeopatii se bohužel nachází kromě opravdu erudovaných a úspěšných odborníků také ti méně kvalitní, kteří, buďto díky nedostatečnému vzdělání v oboru nebo porušování základních homeopatických pravidel nejenže nedosahují ve své práci přesvědčivého procenta úspěšnosti, ale mohou zdraví svých klientů nevědomě i poškozovat. V praxi toto občas můžeme pozorovat, pokud při výběru nesprávného léku dojde k efektu potlačení původních symptomů (stejný princip jako u potlačení alopatickými léky, viz. výše), např. pokud dojde po podání homeopatika k vymizení bradavic, ale zároveň se objeví nespavost nebo noční můry, nemůže být v žádném případě tento stav nazýván kurativní reakcí (méně závažný stav zde přešel do hlubší, závažnější patologie). Stejně jako v případě, pokud se po vymizení ekzému objeví astma (porušení základního Heringova zákona léčby), nevede tento postup v léčbě k upevnění zdraví pacienta, nýbrž k celkovému zhoršení jeho zdravotního stavu.

Abyste předešli případnému zklamání při volbě Vašeho homeopata, přinášíme několik indicií k tomu, jak takového kvalitního homeopata snáze detekovat.

Kvalitní (klasický) homeopat

  • absolvoval několikaleté homeopatické studium klasické homeopatie, ukončené závěrečnou zkouškou, doložitelné certifikátem o zkoušce či studiu (je ochoten se jím kdykoliv prokázat),
  • pokud nemá lékařské či zdravotnické vzdělání, měl by mít odpovídající znalost fungování lidského těla včetně fyziologie, aby podle symptomů dokázal rozpoznat život ohrožující nebo podezřelé stavy a vědět, kdy je nutné klienta odkázat na lékařskou pomoc vždy, když je to zapotřebí,
  • nepředepisuje léky na základě diagnózy, ale vždy bere v úvahu komplexní stav organismu tak, jak se projevuje na rovině fyzické, emoční a mentální (tzn. dodržuje všechny zásady a pravidla klasické homeopatie tak, jak je formuloval její zakladatel Dr. Hahnemann),
  • provádí pečlivý a podrobný vstupní pohovor s pacientem, který obvykle trvá v časovém rozmezí od 1 – 3 hodiny času, protože není možné zjistit veškeré údaje potřebné pro nalezení správného léku za 10 – 15 min,
  • vždy předepisuje pouze jeden lék v konkrétním čase (nikdy ne kombinaci několika léků najednou),
  • ke stanovování příčiny nemoci či výběru léku nepoužívá okultní praktiky, kyvadlo, tarot, numerologii nebo přístroje, jejichž praktická schopnost vybrat homeopatický lék nebyla nikdy prokázána,
  • homeopatický lék vybírá pouze na základě svých znalostí, s použitím počítačového nebo knižního repertoria a materie mediky (knižního lékopisu),
  • NIKDY svévolně NEVYSAZUJE ani NEDOPORUČUJE VYSAZENÍ alopatických léků, které užívá pacient, v ideálním případě spolupracuje s ošetřujícím lékařem pacienta na řešení jeho zdravotního stavu,
  • pro případné konzultace během léčby je většinu času k zastižení na uvedených kontaktech,
  • nepředepisuje homeopatické léky preventivně na stavy, které ještě nevznikly ani nedává rutinní doporučení (jako např. Thuja na bradavice a po očkování, Arnica před porodem, atp.) a neslibuje vyléčení chronických chorob v řádu dnů,
  • dokáže pacientovi odpovědět na jakékoliv otázky týkající se léčby či osvětlit nejen základní homeopatická pravidla, ale také očekávaný průběh léčby (včetně existence počátečního zhoršení) a stanovit prognózu případu,
  • má upřímný zájem o váš zdravotní stav, je laskavý a má klidné vystupování.

Také reference spokojených klientů, kteří mají s daným homeopatem pozitivní zkušenost, mohou být při výběru dobrým vodítkem. Nejjednodušší cesta k ověření stylu práce konkrétního homeopata je kontaktovat jej přímo nejlépe telefonicky a na výše uvedené se dotazovat.

Z výše uvedených informací vyplývá, že homeopatie není okultismem, nikdy nebyla jeho součástí a naplňuje parametry vědy. Velmi často bývá filozofie homeopatické léčby a její principy špatně pochopeny, proto může docházet k chybné interpretaci a z toho plynoucích závěrů. Homeopatie stojí už od doby svého založení na pevně daných principech, které jsou neměnné a prakticky snadno ověřitelné. Ani vitální síla, kterou Hahnemann ve své době nazval duchovní, nemá s okultismem nic společného. S tímto pojmem pracuje také medicína čínská, akupunktura nebo jóga, pouze je v těchto metodách nazývána odlišně.

Díky hluboké filozofii homeopatie jsme schopni také blíže porozumět tomu, proč se zdraví obyvatel vyspělých zemí neustále zhoršuje navzdory tomu, že je zdravotní péče poskytována prakticky každému, a proč neustále čelíme zvýšenému nárůstu chronických onemocnění, včetně těch, které vážným způsobem zasahují psychiku a snižují kvalitu života. Vše vyplývá z toho, že homeopatie má velmi podrobně zpracovanou filozofii vzniku i léčby nemoci, která pokud směřuje od fyzického těla směrem k psychice, nejedná se o skutečnou léčbu, ale o potlačení. Tento princip platí nejen pro homeopatii, ale i pro ostatní terapie. Podle něj pak můžeme zhodnotit, jakou měrou je daná metoda přínosná pro zlepšení naše celkového zdraví.

V zemích, kde se obyvatelům nedostává tolik potlačující terapie včetně očkování, se objevuje výrazně méně závažných chronických chorob fyzického charakteru (např. roztroušená skleróza) a byl zaznamenán i nízký výskyt psychických nemocí (a s tím spojený nárůst sebevražd). I ve státech s nejvyšší úrovní zdravotní péče na světě na tom nejsou s průměrnou délkou dožití v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi nejlépe. Pokud by byla nejdražší a nejlepší zdravotní péče zodpovědná za prodlužování délky života, měly by být USA na prvních příčkách, opak je však pravdou.17 V roce 2012 činily veřejné výdaje na české zdravotnictví celkem 247 miliard korun, což je téměř dvojnásobek oproti roku 2000.18 Největší podíl na nákladech mají právě chronické nemoci, jejichž výskyt neustále vzrůstá a léčba těchto nemocí se stává nejnáročnější.19 Přitom podle studie, kterou si nechala provést švýcarská vláda, je homeopatie nejen účinná, ale také bezpečná a nákladově efektivní.20

Objevuje se také řada moderních směrů a odvětví homeopatie a dochází k tomu, že jsou za homeopatii považovány i metody, které jsou v rozporu s jejími základními principy a vedou k pošpinění její pověsti, což má na homeopatii celkově negativní dopad. I v 21. století pokračuje exploze zájmu o přírodní medicínu, proto se dá také předpokládat, že s rostoucím zájmem o tyto metody budou také lidé vyhledávat homeopatickou pomoc. Pokud se kdokoliv rozhodne široké, nikoliv však neomezené, možnosti homeopatie vyzkoušet, je nutné mít na paměti, že nalezení kvalitního homeopata je prvním důležitým krokem k efektivní léčbě.

Úspěšná homeopatická léčba obvykle změní pohled na fungování lidského zdraví všem, kteří ji absolvovali. Každý, kdo o homeopatii hovoří bez předchozích zkušeností nebo hlubších znalostí jejích principů, může jen těžko pochopit, v čem je její skutečná síla a jak nesmírně cenné poznání nám její zakladatel zanechal.

 
Citovaná literatura:

1. Hahnemann, S. The Lesser Writings. Místo neznámé: William Radde, 1852

2. Hahnemann, S. Organon of Medicine. India: B. Jain, 2008. §2,9. ISBN 978-81-319-0223-3

3. Vithoulkas, G. New Model for Health and Disease. Athens: International Academy of Classical Homeopathy, Centre of Homeopathic Medicine S.A., 1995. s. 120-125. ISBN 1-55643-087-6

4. Vithoulkas, G.; van Woensel, E. Levels of Health: The Second Volume of The Science of Homeopathy. Athens: International Academy of Classical Homeopathy, Center of Homeopathic Medicine, S.A., 2010. s.38-51. ISBN 978-9-6087-4294-9

5. Hahnemann, S. Chronic diseases: Their peculiar nature and their homoeopathic cure. India: B. Jain, 2005. ISBN 978-81-319-0092-5

6. Vithoulkas, G. The Science of Homeopathy. Athens: International Academy of Classical Homeopathy, Center of Homeopathic Medicine, S.A., 2012. s. 18,23,59. ISBN 978-9608-7429-3-2

7. Bierman, W. US National Library of Medicine National Institutes of Health. The history of Fever Therapy in the Treatment of Disease. [Online] 1942. [Citace: 2. únor 2014] http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1933808/

8. Vithoulkas, G.; Carlino, S. Medical science monitor. The “continuum” of a unified theory of diseases. [Online] 2010. [Citace: 6. leden 2014] http://www.medscimonit.com/download/index/idArt/878341

9. Kent, J.T. Přednášky o homeopatické léčbě. Praha: Alternativa, 1994. s. 23. ISBN 80-85993-62-7

10. US National Library of Medicine National Institutes of Health. Homeopathy in paediatric atopic diseases: long-term results in children with atopic dermatitis. [Online] 2012. [Citace: 6. únor 2014.] http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22226310

11. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Evropské výběrové šetření o zdraví v České republice EHIS 2008. [Online] 2008. [Citace: 6. leden 2014.] http://www.uzis.cz/publikace/evropske-vyberove-setreni-zdravi-ceske-republice-ehis-2008

12. Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Zdravá populace: Podrobná specifikace prioritní oblasti. [Online] [Citace: 6. leden 2014] http://www.vyzkum.cz/storage/att/BF66DE401FDE82EE6D28351209C2A40C/Priloha%206.pdf

13. Státní ústav pro kontrolu léčiv. Dodávky a jiná hodnocení. [Online] [Citace: 6. leden 2014] http://www.sukl.cz/vseobecne-informace-2

14. Claridge, S. VaccineInjury. The comparison of vaccinated versus unvaccinated. [Online] 2005. [Citace: 6. leden 2014] http://www.vaccineinjury.info/vaccinations-in-general/vaccinatedunvaccinated.html

15. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR. Ochrana duševního zdraví občanů ČR. V ČR se porušují práva duševně nemocných. [Online] [Citace: 6. leden 2014] http://www.nrzp.cz/aktualne/tiskove-zpravy/123-ochrana-dusevniho-zdravi-obcanu-cr.html

16. Vithoulkas, G. Homeopathy: Medicine for the New Millenium. Athens: International Academy of Classical Homeopathy, 2008. s. 5. ISBN 0-7225-0989-8

17. Vithoulkas, G. New Model for Health and Disease. Athens: International Academy of Classical Homeopathy, Centre of Homeopathic Medicine S.A., 1995. s. 1-19, 49-52. ISBN 1-55643-087-6

18. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Ekonomické informace ve zdravotnictví 2012. [Online] 2012. [Citace: 6. únor 2014] http://uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-ve-zdravotnictvi-2012

19. Asosiace inovativního farmaceutického průmyslu. Kolik stojí stát chronicky nemocný pacient. [Online] 2012. [Citace: 12. únor 2014] http://www.aifp.cz/cs/aktuality/informace-pro-media/kolik-stoji-stat-chronicky-nemocny-pacient/

20. Bornhöft, G.; Matthiessen, P.Homeopathy in Healthcare: Effectiveness, Appropriateness, Safety, Costs. Springer-Verlag Berlin Heidelberg New York, 2011. ISBN 978-3-642-20638-2