Homeopatická léčba akutních nemocí

Při léčbě akutních nemocí se často setkáváme s několika otázkami, které začínajícím homeopatům vrtají hlavou a ve kterých často panuje velký zmatek. Není akutní léčba potlačující? Nemělo by se vždy léčit konstitučně? Naruší akutní lék účinek konstitučního léku? Pokusíme se nyní odpovědět na všechny tyto otázky a řekneme si něco o zákonitostech při akutním předepsání.

 

Co je to akutní stav?

Akutní stav vzniká tehdy, když organismus jako celek reaguje na silný podnět, který má obvykle prudký charakter. Ať už se jedná o úraz, emoční trauma, bakterie či infekci, vždy se jedná o podnět, který pronikne do organismu a ten se proti němu brání. Nezbytným předpokladem pro to, aby podnět pronikl do našeho organismu je vnímavost vůči němu. Jelikož charakter akutního stresoru je většinou prudký a náš organismus jej vnímá jako bezprostřední ohrožení sebe sama, je i akutní reakce prudší než pacientův běžný chronický stav. U akutní nemoci neexistuje její udržující příčina, ale jen vyvolávající příčina, a z toho důvodu nejčastěji skončí buď smrtí nebo uzdravením. Někdy se ale stane, že akutní nemoc může aktivovat hlubší chronickou vrstvu a způsobit tím propad ve zdraví pacienta. Takovéto situace, kdy nejen akutní nemoc je startovním bodem dalších potíží označujeme v Homeopatii pojmem NBWS syndromy (z anglického NEVER BEEN WELL SINCE)

Je akutní léčba potlačující?

Abychom pochopili tuto otázku, je nutné si uvědomit podrobněji, co se při akutní nemoci děje. Vezměme pacienta se základní konstitucí Calcarea carbonica. Jeho imunitní systém je ochablý a proto je náchylný k nachlazení, jeho svaly jsou ochablé a proto má nízkou fyzickou výdrž, jeho metabolismus je ochablý a nedokáže zpracovávat živiny a proto snadno přibírá na váze. I na mentální rovině je patrný stupeň ochablosti. Myšlení je pomalé, chápání je pomalé, atd. Krátce řečeno, můžeme říci, že tento stav reprezentuje pacientův chronický stav. V tomto stavu, pokud je ve své patologické podobě, nám organismus dává najevo prostřednictvím svých symptomů vnitřní podstatu poruchy (Organon §7), která může, ALE NEMUSÍ, zasahovat všechny roviny jeho bytí, a to v závislosti na celkové síle jeho konstituce. Čím bude zdravější, tím více budou potíže na fyzickém těle a čím bude slabší tím více se budou potíže manifestovat v hlubších vrstvách, tzn. Mentální a emoční. Homeopatie chápe symptomy jako způsob, kterým se organismus snaží dosáhnout zdraví, a to je jediný důvod, proč dáváme lék, který je vybrán na základě podobnosti. Podobný lék tak podporuje individuální způsob, kterým se životní síla snaží dosáhnout zdraví. Pokud tedy tento pacient bude vystaven stresoru, na který je citlivý ve svém běžném chronickém stavu, (například nákaza Angínou) Dostane virus možnost díky této vnímavosti proniknout do organismu. Vnímavost v tomto ohledu lze chápat tak, že pacientovo tělo poskytuje vhodné a přátelské prostředí pro určité spektrum virů v určitém chronickém stavu, a jakmile se virus dostae dovnitř, začne na něj organismus reagovat jako celek. Podle povahy vyvolávající příčiny bude organismus přinucen k určité reakci, která sice vychází z hlouběji uložené predispozice Calcarea ale sama o sobě může vytvořit vlastní obraz akutní nemoci. V tomto případě, například horečku, rudé hrdlo, horkou hlavu, atd. V této fázi se životní síla opět snaží navrátit zdraví organismu jako celku a používá k tomu prostředky, které my vnímáme jako symptomy. Proto v našem případě vytvoří teplotu jejíž jediným cílem je zbavit se choroboplodného stimulu - nákazy akutní nemoci. V tuto chvíli je životní síla v jiném stavu než před propuknutím akutní nemoci samé. Pokud podáme pacientovi správný lék, který je vybrán jen na základě těchto akutních potíží, nemá tento lék nikdy potlačující efekt, protože podporuje životní sílu v její snaze, což je cílem každého správného homeopatického léku.

Nemělo by se ale přece jen léčit konstitučně i v případě akutní nemoci?

Mnoho homeopatů argumentuje, že i při akutní nemoci je nutné předepisovat konstituční lék. Toto tvrzení je v absolutním rozporu nejen z Hahnemannem, ale z Homeopatií jako takovou. Základní zákon, na kterém se shodují všichni homeopaté je zákon podobnosti, který praví, že podobné léčí podobné. Pokud je životní síla ve stavu Belladonna a my podáme Calcareu carbonicu, lék nejen že bude neúčinný, ale také může mít rušivý vliv na pacienta. V tomto případě není Calcarea podobná stavu životní síly v daný moment a z toho důvodu není předepsána homeopaticky. POKUD ORGANISMUS VYPRODUKUJE ČISTÝ OBRAZ AKUTNÍHO LÉKU, ZNAMENÁ TO, ŽE NÁM UKAZUJE SVŮJ ZPŮSOB, JAKÝM SE U KONKRÉTNÍHO PACIENTA SNAŽÍ DOSÁHNOUT STAVU PŘED TOUTO AKUTNÍ NEMOCÍ, v tomto případě stavu Calcarea carbonica. Mnoho homeopatů namítá, že Belladonna je povrchní lék a že Calcarea je lék hlubší. To je beze sporu pravda a skutečně v našem případě bude nutné podat po podání Belladonny a následném odeznění akutní nemoci a návratu do původního stavu Calcareu carbonicu, protože Belladonna nebude mít schopnost odstranit hlubší sklon k akutním nemocem. Načasování podání ale hraje tu nejdůležitější roli.

Existuje jediná výjimka, kdy podat lék na chronickou vrstvu v případě akutní nemoci, a sice v případech, kdy pacient má akutní nemoc, která MÁ NEZŘETELNÝ OBRAZ SYMPTOMŮ. V takovém případě to znamená, že životní síla je velmi slabá a nemá schopnost zorganizovat svou reakci do zřetelného symptomatického obrazu. V tomto stavu zmatku, který často vidíme u vážně nemocných pacientů, bude podání chronického léku účinné ba dokonce jediné možné, a to z toho důvodu, že akutní vrstva není ustanovena a jedná se stále o původní chronický stav.

Může podání akutního léku způsobit narušení chronické léčby?

Z toho co už víme je jednoduché na tuto otázku odpovědět. Pokud se organismus rozhodne reagovat na akutní situaci obrazem symptomů, který odpovídá například léku Belladonna, bude mít tento lék, pokud bude podán, léčivý vliv, protože bude organismus v jeho vlastní snaze, jak navrátit zdraví do stavu před akutní nemocí. V takovém případě lék nikdy nenaruší působení chronického léku. Rušivý vliv mají pouze léky, které nejsou vybrány na základě podobnosti. Takový lék může narušit léčbu v jakémkoliv případě.